Zachycení probíhá ve třech fázích, každá s vlastními potřebami vedení:
- Fáze zvýšení / spuštění: Motor hoří, raketa zrychluje a stoupá od nástupiště. Často žádné jemné vedení: Raketa letí bezpečným, předem naprogramovaným profilem, dokud to nepřevezme hledač nebo datový odkaz.
- Střední fáze: Dlouhá střední část. Raketa letí energeticky-efektivně do předpokládaného bodu zachycení, řízeného inerciální navigací s aktualizacemi datového spojení systému řízení požáru ("cíl je nyní zde"). Pro střely dlouhého dosahu je to zdaleka nejdelší fáze.
- Terminální fáze: Poslední fáze. Jejich vlastní hledač vezme cíl ("akvizice" nebo "uzamčení") a pošle raketu s vysokou přesností do místa nárazu nebo detonace. Tady se počítá sledovací výkon, cílové manévry a protiopatření.
Moderní rakety tak kombinují naváděcí metody na jednu fázi — Například: inerciální + datový záznam (střední) a aktivní hledač radaru (terminál). Pro cíl znamená každá fáze přechodu změnu hrozby a varování: Přechod na aktivní navádění terminálu je slyšet na RWR jako nový, blížící se vysílač ("pitbull").