Kromě zakřivení (Obzor radaru) také blokuje pole sám o sobě linie vidění. Terénní maskování vědomě využívá hory, kopce a údolí, aby se držel mimo dosah nepřátelského radaru. Je to jedna z nejstarších a nejefektivnějších pozemních radarových taktik — a má dvě formy.
Přímé maskování terénu
Terén je zcela mezi Cíl je v radarovém stínu za hřebenem. Není žádná linie vidění, takže žádná detekce. — bez ohledu na radarovou energii. Bojové letadlo nebo vrtulník, který prolétá údolím a za zády ("nap-of-the- earth") se stává doslova neviditelným, dokud neprojde hřebenem.
Nepřímé maskování terénu
Zde je (částečně) linie vidění, ale cíl "skryté v nepořádku": tím, že letí velmi nízko nad terénem ozvěna cíle se shoduje se silným pozemní nepořádek země kolem ní (Pozemní nepořádek). Radar přijímá signál, ale nemůže rozlišit cíl od odrazu kopců, lesů a budov. — pokud nemá dobrou dopplerovu diskriminaci (Pulzní dopplerový radar a pohyblivý ukazatel cíle). Takže cíl není zablokován terénem, ale maskován pozadím.
Přímé = žádné zorné pole (oblast zablokovaná). Nepřímé = linie vidění, ale ozvěna se topí v zemském nepořádku. Proti přímé maskování pouze pomáhá výšky (vzdušný radar, AWACS); proti nepřímé maskování pomáhá pulsedoppler zpracování, které táhne pohybující se cíle z ještě nepořádek (Pulzní dopplerový radar a pohyblivý ukazatel cíle).